Historické památky v obci Zbelítov

Kaple

Zbelítovská kaple   Kaple stojí v rohu návsi poblíže dvoru čp. 18. Původně byla datována do roku 1767 nebo 1797, ale při celkové rekonstrukci a opravě fasády, byl pod vrstvou několika nátěrů odkryt letopočet 1737. Kaple má téměř čtvercový půdorys o stranách 4 x 3,5 m. Stropní klenba je vymalována hvězdnou oblohou a jsou na ní namalováni v medailonech sv. Vavřinec, sv. Florián a sv. Barbora. Není známo, kdo kapli postavil nebo se zasloužil o její postavení. U kaple stával dřevěný kříž, který zde snad stál dříve, než byla postavena. Roku 1881 postavil Josef Vitek z čp. 17 na místo kříže dřevěného, kříž kamenný a původní dřevěný kříž byl přenesen do polí, na místo zvané Jablana. Ve věžičce kaple je zvon s reliefem p. Marie, sv. Floriána a podpis pražského zvonaře, který zvon zhotovil, s letopočtem 1752.
   V roce 1917 měl být tento zvon odveden pro válečné účely, ale místní občané jej tajně ukryli do studny u statku čp. 16, a pak v čp. 12, aby jej zachránili před roztavením. Po válce jej znovu zavěsili do kaple. Bohužel ale přišla 2. světová válka a zdálo se, že tentokrát zvonek přijde k úhoně. V roce 1942 byl odevzdán pro válečné účely, a proto uspořádali místní občané sbírku na nový zvon, který dali zhotovit. Avšak krátce po válce, dne 25. června 1945, přivezl náš zvonek z Prahy pan Josef Kuchta, který jej mezi jinými v haldách zvonů objevil a zachránil.
   Kaple byla r. 1910 opravována a vymalována uvnitř. Ve XX. století byla opravována ještě v letech 1925, 1943, 1946, 1966 a 1994, kdy byl objeven původní letopočet. V roce 1999 byla kaplička vykradena, ale v roce 2002 byl po dopadení zlodějů navrácen kříž s Kristem, bohužel poškozený, a proto jej Obecní úřad nechal zrestaurovat. Při restaurátorských pracech bylo zjištěno, že byl v minulosti několikráte přemalován. Poslední rekonstrukce a oprava fasády byla provedena roku 2009 a dne 5. července téhož roku byla kaplička otevřena pro veřejnost při Setkání rodáků.

Pomník obětem I. světové války

Pomník padlým v I. světové válce   Dne 2. února 1937 byl dán podnět starostou Josefem Novákem z čp. 12, k postavení památníku padlým rodákům v 1. světové válce. Památník byl postaven na náklady místních občanů, kteří uspořádali sbírku. Ještě téhož roku, dne 6. června, byl pomník padlým odhalen a posvěcen, za pořádání slavnosti. Slavnost zahájil starosta obce, za velké účasti lidu, domácího i okolního hasičstva a jiných sdružení. Slavnostním řečníkem byl senátor Národního shromáždění Stanistav Horný z Chyšek a pomník posvětil důstojný pan Norbert Štulík, kaplan milevský. Ještě před nedávnem stály u památníku dvě staré smuteční vrby, které však v polovině osmdesátých let poničila vichřice a 13. listopadu r. 2007 byly pro stáří a sešlost věkem poraženy. Dne 28. října 2008 byla u pomníku vysazena lípa svobody u příležitosti 90. let od vzniku Československa. V letech 2015 a 2016 byly na návsi provedeny parkové úpravy, včetně úprav okolí pomníku, kde byly vysázeny nové dřeviny, plochy v okolí pomníku zatravněny a nedaleko postaven odpočinkový altán.

Památník je věnován těmto rodákům:

Josef Bartůněk, syn chalupníka z čp. 33, vojín 102 pěšího pluku, svobodný, zůstal nezvěstný v srbském zajetí.

František Hrůza, syn chalupníka z čp. 18, vojín pluku Tyrolských myslivců, svobodný, zemřel v italské nemocnici 11.8. 1916.

Karel Handrejch, syn pastýře z čp. 14, vojín 102 pěšího pluku, svobodný, padl na italském bojišti r. 1917.

Jan Herout, tesař z čp. 3, vojín 102 pěšího pluku, svobodný, padl v boji v Itálii u města Gorice v r. 1915.

Václav Hrych, chalupník z čp. 11, vojín 102 pěšího pluku, ženatý, zemřel v nemocnici v Haliči 10. 12. 1916 na zápal plic.

František Hrych, dělník z čp. 31, vojín 28 pluku domobrany, svobodný, zemřel v srbském zajetí na tyfus.

Josef Kozák, rolník z čp. 28, vojín 102 pěšího pluku, ženatý, zahynul v ruském zajetí 3. dubna 1915.

Josef Kotrba, syn chalupníka z čp. 9, vojín 102 pěšího pluku, svobodný, padl v Itálii u města Gorice v říjnu 1915.

Václav Lípa, syn rolníka z čp. 7, vojín 102 pěšího pluku, svobodný, zemřel na tyfus v nemocnici v uherském Miškolci r. 1917.

Karel Lípa, syn rolníka z čp. 7, vojín 102 pěšího pluku, svobodný, padl v boji na ruské frontě u Lukávě v r. 1918.

Josef Přibyl, rolník z čp. 27, vojín 102 pěšího pluku, ženatý, zahynul v srbském zajetí r. 1915.

Památné kříže

Kafkův kříž z r. 1850

Kafkův kříž z r. 1850   Na východ od vsi, v bývalém milevském katastru u zaniklé cesty do Milevska, postavil roku 1850 Matěj Vitek kamenný kříž. Po chalupě čp. 17, kde bydlel, se tehdy říkávalo U Kafků a od r. 1922 začal říkat nový majitel „Kafkovina“ i poli, kde stojí tento kříž, což se ve vsi uchytilo. Bohužel z kříže po dobách socialismu zbylo jen torzo, tělo kříže s dnes ještě patrným vytesaným nápisem LETA PÁNĚ 1850 u paty tělesa a reliefem kalichu ve střední části. Podle domněnek zde prý kdysi stával malý sloup Boží muka. U kříže byly vysazeny dvě lípy, které zde stojí dodnes.

Památný kříž Novákovým z r.1860

Pamamátný kříž Novákovým z r.1860   Za zahradou čp. 6 u „Kafkovy louže“ je postaven kříž a u něho rostly dva velké duby. Dnes již jeden dub chybí. Kříž postavil v roce 1860 pravděpodobně Václav Šácha k uctění památky starého rodu Novákových v čp. 6. Václav Šácha hospodařil na gruntě čp. 6 jako nástupce rodu Nováků.V roce 1993 byl kříž opraven.
   V roce 2012 provedla firma pana Jiřího Hrůzy ze Zbelítova na žádost OÚ terénní úpravy okolí křížku a v roce 2013 zhotovil pan Pavel Chvojan ze Zbelítova za pomoci dalších obyvatel obce u křížku posezení.

Kříž na drahách z r. 1860

Kříž na drahách z r. 1860   Roku 1860 byl u hlavní Zbelítovské cesty k Milevsku postaven kříž nákladem jednoho židovského obyvatele jménem Hohu (vulgo Hodl), který v obci bydlel. Byl postaven na okraji jeho pole, na místě, kde dnes stojí hospodářská budova čp. 44. Kříž byl v dne 26. května 1867 posvěcen, tu neděli vyšlo z kostela sv. Bartoloměje v Milevsku procesí ke Zbelítovu a děkan milevský Gothard Václav Holubář kříž posvětil. V roce 1926 zakoupil pozemek na obecních drahách, kde kříž stál, František Pekárek pro stavbu nového domu čp. 44. Tento kříž potřeboval nutnou opravu, kterou se František Pekárek zavázal udělat a hned při koupi parcely v r. 1926 přemístil tento kříž na nové místo, poblíže dnešního čp. 54.

Kříž u kaple z r. 1881

   Kříž zde stával pravděpodobně již mnohem dříve, než byla kaple postavena. Byl ze dřeva, červené barvy a v roce 1881 byl přenesen na pole Jablana za obcí. Nový kříž s kamenným podstavcem věnoval r. 1881 Matěj Vitek z čp. 17.

Kříž v Jablanech z r.1912

Památný kříž v Jablanech z r. 1912    Dřevěný kříž sem byl přemístěn roku 1881 z návsi od kaple, kde byl nahrazen křížem s kamenným podstavcem. Jelikož byl červené barvy, říkavalo se zde také „U červeného kříže“. Roku 1912 jej nahradil kříž kamenný, který dal postavit Václav Hrůza ze statku čp. 12. 29. září 1912 byla uspořádána slavnost, z obce vyšel průvod občanů a kříž byl slavnostně vysvěcen. Do paty kříže je vsazena obdélníková mramorová deska s nápisem: POCHVÁLEN BUĎ PÁN JEŽÍŠ KRISTUS
   Před nedávnem byl kříž za přispění místních obyvatel zrestaurován, okolí bylo upraveno, bylo u něj vybudováno posezení a u příležitosti zbelítovské pouti byl křížek dne 6. července 2012 za velké účasti místních obyvatel znovu vysvěcen panem děkanem Berkou z Milevska. Opravu kříže a úpravy okolí iniciovali a za přispění dalších občanů provedli pánové Pavel Chvojan a František Kotrba, hrubé terénní úpravy provedla firma pana Jiřího Hrůzy.

Památný kříž Josefu Přibylovi z r. 1920

Památný kříž Josefu Přibylovi z r. 1920   Tento kříž dala postavit Josefu Přibylovi, který zahynul v 1. světové válce, jeho pozůstalá manželka Alžběta Přibylová a jeho tři dcery. Byl postaven roku 1920 za zahradou čp. 27, rodným gruntem Josefa Přibyla. Kříž byl posvěcen milevským děkanem Tobiášem Stachem, za hojné účasti místního obyvatelstva. V patě kříže je umístěna mramorová deska s fotografií padlého a nápisem: Vzdálen od nás v zemi cizí, spi a dřímej sladce! Bolest v srdcích nevymizí, dítkám i manželce. Josef Přibyl + na srbském bojišti.
   V roce 2016 byl kříž odborně zrestaurován na náklady rodiny Vejmělkovy ze Zbelítova, dědiců rodného gruntu Josefa Přibyla.

Památný kříž Hrůzovým z r. 1992

Památný kříž Hrůzovým z r. 1992   V roce 1906 postavil Václav Hrůza z čp. 12 za svou zahradou kamenný kříž, na místo starého a věkem sešlého dřevěného kříže, který zde stával od dávných časů. Při postavení nového kříže zasadil lípy, které zde stojí dodnes. V osmdesátých letech XX. století byl však v jeho blízkosti vybudován nový silniční obchvat obce a kříž byl pravděpodobně zničen. Na jeho místě byl v roce 1992 postaven nový křížek, ku památce Václava a Anny Hrůzových.

Boží muka

Mariánská Boží muka z r. 1926

Mariánská Boží muka z r. 1926   V roce 1926 postavil František Přibyl v rohu zahrady čp. 36 kapličku, zasvěcenou panně Marii. Kaplička byla postavena na místě, kde kdysi stával sloup Boží muka. Původní Boží muka byla tehdy již ve špatném stavu a ani není známo proč zde byla kdysi postavena. František Přibyl byl rodák z čp. 27 a do čp. 36 se roku 1919 přiženil.

Mezní kameny katastru

Kamenný mezník na Bejkovce   V letech 1824 - 1843 probíhalo v Čechách mapování stabilního katastru pro účely rakouského mocnářství. Byly pořízeny nové mapy pro jednotlivá katastrální území obcí. Území obce Zbelítov bylo mapováno v letech 1829 - 1830. Podle císařských otisků stabilního katastru naší obce, byla těchto mezníků rovná stovka a byly osazeny v lomových bodech katastru, bohužel do dnešních dnů se jich zachovalo jen několik.
   V roce 1949 bylo při obchůzce katastru zjištěno, že pod silnicí do Velké v Babině ještě stojí trojhranný katastrální mezník, na rozhraní katastrů Zbelítova, Velké a Oseka. Na každé straně bylo vytesáno počáteční písmeno obce a na straně Zbelítova byl vytesán letopočet L. W. 1829. Bohužel tento mezník vzal za své při budování nové silnice v 80-tých letech XX. století a je navždy ztracen. Pod rybníkem Dolejším byl tehdy ještě nalezen jiný mezník, na kterém bylo vytesáno MDCW na straně západní a O. Z. na straně východní, značící hranici Zbelítova a Oseka. Ani tento mezník se mi nepodařilo najít, ale několik jsem jich nalezl na hranici s obcí Něžovice, v lese V planinách a u bývalé pískovny u Dražova. Jeden mezník stojí v Babině, na hranici s obcí Velká, další na hranici s obcí Osek a jeden jsem nalezl povalený u Chlumku, na hranici s obcí Hrejkovice. Další čtyři jsou Na Bejkovce, na hranici s lesem Mláka v Něžovickém katastru, ale ty neznačí současnou hranici katastru. Dva z nich stojí a dva jsou vyvaleny.
   Všechny mezníky, které jsem při obchůzkách katastru nalezl, se zachovaly v lesním terénu. Většina dalších padla za oběť kolektivizaci zemědělství v 50. letech, kdy ztratily smysl a památkám nejen tohoto typu nebylo přáno. Další zmizely při výstavbě komunikací. Je to veliká škoda, protože jsou to jedny z nejstarších dochovalých památek na území obce. Ty, které se zachovaly, však slouží dodnes, což dosvědčují geodetické značky z nedávné minulosti, které jsou u většiny zachovalých mezníků (viz. fotogalerie).
   K osazování mezníků se v historii vázal jeden zvyk, na dražební hranici, na místech, kam byly mezníky osazeny, býval několika vybraným bystrým a zdravým chlapcům udělen citelný výprask (pardus). Psychologický účinek byl stejný jako u římských obřadů – účastník si díky mimořádnému osobnímu prožitku místo trvale podržel v paměti, aby mohl být mezník v budoucnu dobře nalezen. Dnes bychom toto počínání označili za brutální násilí na dětech, ale chlapci se k úkonu prý hlásili dobrovolně, poněvadž to bylo považováno za čest. Holt, naši předkové neměli GPS. Doklad o tom, kdo na hranicích obce dostal „bití pro paměť“ ve Zbelítově, jsem nenalezl, ale jak to probíhalo a nejen to, si o dražebních a jiných hranicích můžete přečíst například zde.

Aktualizace stránky: 18. dubna 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas