Historie obce Zbelítov

   Historie obce je pravděpodobně úzce spjata s historií města Milevska a osídlením zdejšího kraje vůbec. Nejstarší doklady osídlení v okolí města Milevska spadají do starší doby kamenné (nejméně před šesti tisíci lety) a archeologické nálezy existují také z pozdější doby železné (doby halštatské a laténské). Kolektiv autorů v knize Milevsko a okolí od A ...Ž píše: „Osídlení oblasti Zbelítova je velmi starého data, jak dosvědčují objevené zbytky pravěkého sídliště u Oseckého potoka.“ Toto pravěké sídliště objevil archeolog Milevského muzea Pavel Břicháček v roce 1975. Nález sídliště byl narušen orbou a zlomky nádob zde nalezených připomínají keramiku z mladší doby římské (200 - 400 let n.l.). Bohužel, naleziště bylo navždy zničeno výstavbou nové silnice. V časopise Archeologické rozhledy, svazku 51, vydání 3–4, na str. 483 se píše: „1975. NÁLEZ: Zlomky keramiky, mazanice. DAT: Mladší doba římská. U: M. Plzeň, př. č. P105/76 a P410/91. LIT: Břicháček 1978, 104. POZN: V letech 1989-1990 byla lokalita zničena stavbou silnice Velká - Milevsko bez provedení archeologického průzkumu.“

   V době velkého stěhování národů, kdy do české kotliny dorazili slovanské kmeny, existují doklady o jejich osidlování zdejšího kraje již z VIII. století. První písemná zmínka o nejbližším okolí je datována do r. 1184, ve které se píše o sídle bohatého velmože Jiřího z Milevska, který založil v Milevsku premonstrátský klášter. Zbelítov byl pravděpodobně od svých počátků majetkem milevského panství, ale doklady o tom bohužel nejsou známy. Jeho další osudy během středověku jsou známy zhruba od doby husitských bouří. Roku 1420 byl milevský klášter husity vypálen a klášterní panství se rozpadlo. Ve vlastnictví kláštera bylo ponecháno pouze třináct vesnic severně a severovýchodně od Milevska. Ostatní majetek včetně Zbelítova, byl zastaven různé šlechtě. V r. 1437 jej král Zikmund zastavil Oldřichovi z Rožmberka, v r. 1473 přešel pak do vlastnictví Švamberků a stal se jejich dědičným majetkem. Kryštof ze Švamberka musel však již v r. 1581 milevský klášter a jedenadvacet okolních vesnic opět prodat. Získal jej Bernart starší z Hodějova. Se zkonfiskovaným majetkem Hodějovských po Bílé Hoře, přešel r. 1623 do držení kláštera na Strahově, ve kterém byl až do r. 1848.
Zbelítovská náves ve 30-tých letech XX. století, foto zapůjčila O. Hrdinová.   Obživou zdejšího lidu bylo od středověku převážně zemědělství. Sedláci pracovali na svých polích a zárověň museli robotovat pro své pány. Tato povinnost byla zrušena r. 1848 a od té doby se v obci rozvíjela i různá řemesla. Místní lidé odcházeli za prací i do ciziny a nemálo jich ke konci XIX. a na začátku XX. století odešlo, za lepším životem do Ameriky. Ve vsi stály dřevěné roubené chalupy a stodoly. Chaloupky měly jen několik místností, ve kterých bydlelo i několik rodin pohromadě. Byly to chaloupky nízké, vymazávané hlínou, s hliněnou podlahou, malými okny a doškovou střechou. Dřevěné chalupy byly v průběhu XIX. a XX. století zbourány a postaveny místo nich zděné. Některé zanikly úplně a jejich čísla popisná byla přenesena na jinou nemovitost, postavenou později na jiném místě. V roce 1785, při prvním povinném číslování domů, měl Zbelítov 16 čísel popisných,v r. 1830 - 28 čísel, v r. 1900 - 36 čísel, v r. 1950 - 55 čísel popisných, nyní jich má 113 a další domy se staví. Nejvíce se vesnice rozrostla v druhé polovině XX. století, z původního typu návesní vesnice, kdy byly grunty a chalupy soustředěny okolo návsi. V XIX. století a hlavně po roce 1900, se domy začaly stavět východním směrem od návsi, podél cest k Milevsku a vesnice se protáhla do současného tvaru, do téměř kilometrové délky, až na hranici s milevským katastrem. Od roku 1935 je obec elektrifikována, v roce 1948 byla zavedena první telefonní linka, v r. 1973 se vybudovala kanalizace a od r. 2000 je do obce zaveden vodovod z Milevska. Více o důležitých datech v historii obce se dozvíte v části historie v letopočtech.

   Jméno Zbelítov pochází ze staročeského jména Zbilut, či Sbyľut, ze kterého pravděpodobně vzniklo pojmenování Sbyluťův dvůr, později Sbyluťov, od středověku do r. 1880 Zbilitov (Zbititow, Zbelitow), pak Zbelitov a od r. 1995 oficiálně Zbelítov. Více o vzniku jména Zbelítov se dozvíte v části pomístní jména.
   První zmínka o vsi jménem Zbilitov pochází z roku 1379 a je doložena v listině týkající se statků patřících Příběnickému panství („1379 bona in Przibeniczek pertinentia:.. v.Hodkov,.. v.Zbilitov, u Rož. 47/402“) a je uložena ve Státním archivu v Třeboni. Je však jisté, že tato zmínka patří Zbelítovu u Jistebnice, první zmínku o naší vsi lze nalézt až v dobách pohusitských, kdy i v tomto kraji vznikaly nové vesnice. Zbelítov u Milevska byl s velkou pravděpodobností založen až v XV. století, ačkoliv myslivna (viz. text dále), zde stávala možná již dříve.
   Zbelítovský kronikář Jaroslav Kothera v Pamětní knize obce Zbelítovské z r. 1950 píše, že „první zmínka o naší obci Zbelítově se nachází v archivu v zámku Orlickém, kde je uchována listina z r. 1491, kdy občan zbelítovský vypovídal jako svědek při rozepři o farní kostelík v Kovářově. Náš katastr býval panský, neboť tomu svědčí chalupa čp. 1, která bývala myslivnou panskou, a pravděpodobně toto naše místo bylo přiděleno ke klášteru milevskému nadací, při jeho založení.“ Další zmínka o Zbelítovu v Archivu země České, pochází z roku 1654, kdy měl Zbelítov 7 selských usedlostí a tři chalupy. V tomto archivu jsou již zaznamenáni jednotliví majitelé gruntů a chalup, kteří je v té době obývali. Více se dozvíte v části historie čísel popisných, ve které je popsána historie usedlostí, chalup, domů a jejich obyvatel ve Zbelítově tak, jak ji popsal Jaroslav Kothera.
   Přesnější data ohledně středověké historie obce bohužel nejsou známa, protože dokumenty byly zničeny za husitských bouří a nové matriky, ze kterých lze čerpat, byly založeny až po obnovení milevského kláštera v r. 1629. Další pohromou pro staré dokumenty byl požár milevské radnice v r. 1640. Dá se ale usuzovat z novějších pramenů, že nejstarší usedlosti stály již dlouho před tímto datem. Za třicetileté války bylo mnoho gruntů opuštěných a chátraly, ale v II. polovině XVII. století byly znovu obsazovány sedláky, jejichž jména se nám dochovala dodnes. Ve Zbelítově stálo několik takových usedlostí a byly soustředěny kolem návsi. K těmto gruntům příslušely z počátku pozemky za usedlostí, kdy nejblíže gruntům byly zahrady, pak pole, louky a nakonec les. Tyto pozemky pak byly v průběhu staletí rozděleny mezi děti sedláků nebo byly pronajímány a pak odprodávány jiným majitelům.
Pohled na Zbelítov od severu ve 30-tých letech XX. století, foto zapůjčila O. Hrdinová.   Nejstarší zemědělské usedlosti ve vsi, o kterých je zmínka v archivu z r. 1654, byly čp. 4, kde žil rod Buzků, dále čp. 6 rodu Nováků, později rodu Šáchů, čp. 7 rodu Železných, později rodu Lipů, čp. 8 rodu Kotrbů, čp. 12 rodu Hrůzů, čp. 13 rodu Lipů a  čp. 16, kde žil rod Hrubých a později rod Hadáčků. Během staletí se na některých gruntech prostřídala jména majitelů, zejména když sedlák neměl syna a usedlost zdědila dcera, nebo když byl grunt prodán. Jediný grunt v obci obývá od poloviny XVII. století stále stejný rod, až do dnešních časů, a to rod Buzků na čp. 4, s malou přestávkou v letech 1676 - 1713, kdy zde hospodařil Josef Hanták, pravděpodobně ženatý s některou dcerou z rodu Buzků. Ale ani další starobylé rody v obci nezanikly a dodnes je v obci mnoho přímých i nepřímých potomků rodu Kotrbů z čp. 8 a rodu Hrůzů z čp. 12, přičemž rod Kotrbů je pravděpodobně nejstarším žijícím rodem v obci. Z mladších rodů na gruntech žijí v obci dodnes přímí potomci rodu Hadáčků z čp. 16, jejichž předek se na usedlost kdysi přiženil. Také potomci rodu Lipů z čp. 7 a čp.13 zde žijí dodnes, ale jméno Lipa z obce zmizelo úplně.
   Několik gruntů v obci vystavěli sedláci svým dětem a k nim přidali část pozemků, tak později vznikaly půlkové nebo třetinové grunty. Půlkové grunty jsou čp. 27, z r. 1844, který vystavěl pro svou dceru František Lipa z čp. 13 a půlkový grunt čp. 28, který vystavěl v roce 1851 Jan Lipa z čp. 7. Třetinový grunt je čp. 36, který vystavěl v r. 1894 Jaromír Buzek z čp. 4, pro svého syna. Sedláci na gruntech zaměstnávali často podružské rodiny, které u nich bydlely. U větších gruntů bývaly podružské chalupy, kde tyto rodiny bydlely, a které se zde často střídaly. Ve Zbelítově to byla např. chalupa čp. 22 u statku čp. 6.
   Mimo gruntovní majitele a podružské rodiny, žily v obci i rodiny chalupníků, kteří pracovali u sedláků, nebo na obecních polích a živili jen několik hospodářských zvířat. Mezi staré rody chalupníků ve vsi patří rod Heroutů z chalupy čp. 3, jehož potomci žijí v obci dodnes, nebo rod Beranů z čp. 10, který v obci zcela vymřel. Některé chalupy byly třetinové, které vystavěli sedláci svým potomkům. Obec měla obecní pastoušku čp. 14, kde žil s rodinou obecní pastýř, který býval i zvoníkem. Také v pastoušce se rodiny často střídaly, až do poloviny XX. století, kdy dosloužila a byla zbourána.
   Mnoho chalup i gruntů v minulosti vyhořelo a byly postaveny znovu. Není ale znám doklad, že by kdy vyhořela chalupa čp. 3, ani trámy při přestavbách nebyly nikde nalezeny ohořelé, a proto se dá usuzovat, že její nejstarší části ze dřeva jsou asi původní, tedy z časů před rokem 1654. Proto je tato chalupa asi nejstarší dochovalou stavbou v obci, která stojí dodnes.
   Po zrušení roboty v r. 1848 se v obci vyvíjela i řemesla a žili zde i drobní řemeslnící, kteří provozovali řemesla jako košíkářství, obuvnictví atd. Obec měla svého kováře v čp. 20, později v čp. 29 a kovárna zde fungovala ještě ve II. polovině XX. století. Ve vsi byla někdy v I. polovině XIX. století zřízena hospoda v čp. 23 a říkalo se zde „ U Krejčů “. Od roku 1876 do r. 1918 byla hospoda nad kovárnou u Heroutů v čp. 29 a od r. 1918 do r. 1960 „ U Hrončíků “ v čp. 21, kterou provozoval rod Lipů. Hostinec a prodejna od Františka Lipy z čp. 21, byly pak na čas přestěhovány do statku čp. 8, který komunistický režim znárodnil v r. 1957 a na začátku 70-tých let byla postavena nová hospoda u požární zbrojnice čp. 62, která funguje dodnes.
   Komunisté v roce 1957 znárodnili i statky čp. 6, čp. 12 a ve stodole čp. 4 zřídili kravín, než byl r. 1964 postaven nový na bývalých pozemcích čp. 8. Díky socialistickému hospodaření zcela zchátraly statky čp. 6, na jehož pozemku byla postavena bytovka a statek čp. 12, který byl v 80-tých letech zbourán a na jeho místě dnes stojí několik nových rodinných domů. Za dob socialismu byla zbourána nebo zcela přestavěna většina starých dřevěných chalup, byl zbourán starý kamenný most a stará hasičská zbrojnice na návsi. Od počátku 60-tých let bylo postaveno mnoho nových rodinných domů, vepřín, kravín, nová požární zbrojnice, hostinec, kulturní dům, obchody, mateřská škola a ve vsi byla vybudována kanalizace.

Pamětní kniha obce Zbelítov

   První kronika obce Zbelítov měla být podle nařízení Okresního úřadu v Milevsku založena r. 1928, kronikářem byl navržen František Kothera z čp. 15, který však v roce 1930 na následky válečného zranění zemřel.
   Novým kronikářem byl v r. 1932 zvolen Josef Novák z čp. 12 a na základě nového nařízení, tentokráte zákona č. 169 z téhož roku, zakládá pamětní knihu obce. Jelikož byl v té době též starostou obce, byla jeho práce na kronice ztížena. Tato kronika měla být za okupace v roce 1940 z výnosu Ministerstva školství a osvěty uzavřena a odeslána do Prahy k uskladnění. Josef Novák neměl v té době všechny kronikářské práce hotové a byl nucen alespoň sestavit část knihy týkající se jeho funkce kronikáře, tedy let 1932 až 1940 a odeslat knihu dle nařízení.
   Pro velké pracovní vytížení Josefa Nováka byl v r. 1940 zvolen kronikářem Jaroslav Kothera z čp. 53, syn prvního kronikáře Františka Kothery, který prozatím psal události v obci do přípravného sešitu a v r. 1950 zakládá konečně Pamětní knihu obce zbelítovské. Úvodem knihy popisuje útrapy se vznikem kroniky a v dodatku úvodu píše:

   „Mojí povinností jest poděkovat všem občanům obce, kteří pro sestavení obecní pamětní knihy se zasloužili svými pamětmi a doklady, což vypomohli mě kronikáři velmi ocenitelnou prací. Dále největších zásluh a poděkování zaslouží si pro velikou výpomoc, pro uskutečnění naší pamětní knihy, Veledůstojný pan Heřman Žák, děkan Milevský, který svojí neúnavnou prací vypomáhal ze starých spisů překládat a hledat látky k vypracování obecní pamětní knihy pro obec Zbelítovskou.“

Obecní kronikář, zbelítovský rodák a patriot Jaroslav Kothera s posledním trakařem ve vsi r. 1983, foto zapůjčil K. Kothera.   Kronika obce je tedy další dlouhá léta psaná jeho rukou. V knize první zachycuje Jaroslav Kothera dějiny od nejstarších dob, do roku 1950. Je zde popsán život v obci ve staletích minulých, tak jak se zachoval v pamětech lidu a v archiváliích. Popisuje obec a její proměny v čase, důležité události z historie a v mnohém dotýká se zemědělství, tedy od nepaměti té nejdůležitější obživy lidu zdejšího. Do konce XIX. století popisuje dějiny obce pouze obecně a součástí popisu je i historie čísel popisných. Od roku 1900 je kronika psána po letech a u každého roku jsou vypsány nejdůležitější události v obci, množství zajímavostí ze života místních občanů, narození, svatby, úmrtí v obci, ale také např. počasí a úroda na polích.
   Kniha druhá je psána mezi léty 1951 - 1969, kniha třetí mezi léty 1970 - 1977 a kniha čtvrtá mezi léty 1978 - 1984. V mnohém podrobně popisují události a zajímavosti ze života, kulturu, výstavbu obce a mnoho dalších událostí z let období socialismu.

   Po roce 1984 kronika vedena nebyla, protože obec Zbelítov spadala od r. 1985 pod správu MěNV Milevsko. Samostatnou obcí s vlastní samosprávou se Zbelítov stal až počátkem devadesátých let po politických změnách, ale ani během tohoto období, až do počátku roku 2000 kronika vedena nebyla. Dne 9. května 2000 ustanovil starosta obce novou kronikářkou paní Ludmilu Přibylovou na základě schválení zastupitelstva. Nová kronika obce je tedy vedena od roku 2000 do současnosti.

Aktualizace stránky: 19. ledna 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas
  • Svobodnázory
    aneb
    Čecháčkovy vejšplechty
  • Před čtrnácti dny kraťasy a tílko, tropická noc.
    Dnes čoudy z komínů, v nose čpí nedokonale spalované uhlí a zavane i puch spáleného plastu. Sezóna smradu blbců začíná!