Zbelítov čp. 3

„U Matějků, Matějkovina“

čp.3   Jedna z nejstarších chalup ve Zbelítově, která má jako jediná dodnes zachovalé alespoň části roubení. Podle zjištění kronikáře Jaroslava Kothery nebylo při přestavbách nalezeno ohořelých dřev a lze tedy předpokládat, že její nejstarší části ze dřeva pocházejí z časů před rokem 1654, do kterého prováděl svá zjištění. Další zajímavosti z historie chalupy, které sepsal v obecní kronice, si můžete přečíst níže na stránce.

Roubená chalupa čp.3, fotografie z r. 1970, foto zapůjčil K. Kothera. Roubená chalupa čp.3, historický pohled od cesty, foto zapůjčil K. Kothera.   „Chalupa čp. 3 jest na místě od nepaměti. O této chalupě třetinové r. 1654 jest v archivu země české zmínka, jako zahradník hospodařující nějaká Kateřina, v níž bydlel také Matěj Herout v r. 1676, později Matěj Zbislavský r. 1713 a jisto jest, že se jména v 18. a 19. století měnila. Že se říká „u Matějků“ po chalupě, je asi z těchto dob, poněvadž bydlívali tam hospodářové křestních jmen Matějů, tím si vykládáme, že zůstala přezdívka „U Matějků“, až do dnešních dob. Měli málo polí, a proto se říkalo třetinová chalupa. Tato třetinová chalupa měla později pole i louky, les hned při vzniku, mezi selskými grunty v pořadí na všech dílech a stranách katastru obce úzký pruh, že se ani s vozem na svém poli notočí, průměrně každé pole a louky 7 m šířky. Kolem r. 1676 obhospodařovali asi 4 strychy (1 ha a 15 arů) a osívali na zimu jeden strych (30 arů), na jaře také 1 strych a ostatní půdu nechávali ouhorem a ladem. Mívali 1 krávu a sklíd obilí býval malý (Pravděpodobně, že třetinový lán polí byl za hrejkovskou silnicí, poněvadž se tam dodnes říká na Matějkovejch). Tato chalupa aby vyhořela, není nikdy známo, a proto jest ještě nejstarší budovou v obci, dřevěná, nízká, okna malá, jen podle času upravovaná. Na zahradě u bývalé cesty po pravé straně ještě stojí stará dřevěná a došková stodola, která se také již sklání k zemi svým vysokým stářím. Ochranou stodoly jsou vysoké a silné duby, které jsou staré, od západní strany, a tím se udržuje tato dřevěná stodůlka.
   V r. 1900 zemřel majitel Josef Herout, dne 17. prosince, ve věku 57 roků. Jeho syn Josef Herout, nar. 17.3. r. 1873 hospodařil od r. 1901, byl svobodný, a také svobodný zůstal. Z vypravování starých předchůdců vždy slyšel, že na chalupě hospodařili již dlouho Heroutové. V r. 1920 tato třetinářská chalupa hospodaří na 7,81 ha půdy“

   Po Josefu Heroutovi přebrala chalupu v roce 1925 Anna Heroutová, narozená r. 1901 v čp. 29, dcera kováře Herouta. Za muže si vzala Františka Buzka z čp. 4, který se narodil r. 1902. Na této chalupě nebylo dědice, protože Josef Herout byl svobodný, a proto ji dostala věnem Anna Heroutová z čp. 29. František Buzek rozboural r. 1926 starý dřevěný chlév na dobytek a postavil nový chlév a novou stodolu, do pravého úhlu k obytnému stavení, čímž uzavřel dvůr od západu. Stará stodola stála na druhé straně silnice a byla dřevěná. V roce 1950 rozboural František Buzek starou dřevěnou stodolu, která toho času stála již na zahradě čp. 24 a porazil i staré mohutné duby, které jí byly oporou. František Buzek zemřel v roce 1980 a později byla chalupa prodána novému majiteli. Bohužel, nevalná údržba starobylé chaloupky a její neumětelské vnitřní přestavby koncem dvacátého století, znamenaly hnilobný konec zbytků obvodového roubení, jenž vposled způsobil nahrazení dřeva moderními konstrukčními prvky. Tím prakticky končí staletá historie klasických roubených staveb ve Zbelítově.

Aktualizace stránky: 14. února 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas