Zbelítov čp. 29

„U horkých Kovářů“

čp.29   Zbelítovská kovárna, která vznikla rozdělením sousedního čísla popisného 20 ve 2. polovině XIX. století, a ve které byla také téměř půl století zřízena hospoda, kterou provozovala rodina Heroutova, nazývaná mezi lidem Kovářova. Její historii popsal ve zbelítovské kronice obecní kronikář Jaroslav Kothera tak, jak je napsáno na následujících řádkách.

Bývalá kovárna číslo popisné 29. v současnosti, foto T. Přibyl.   „Chalupa čp. 29 se utvořila odprodejem malé kovárny od čp. 20, neboť jiné chalupy okolo nebylo. František Herout koupil část chalupy s kovárnou od rodiny Brožových, která byla toho času majitelem chalupy. Byl vyučen kovářem ve svém rodném domě čp. 26, odkud docházel jako mladík se svým otcem hlídat panský les „U Kamenného kříže“, kde ještě hájovna v tu dobu nebyla postavena. Tato kupní smlouva se uskutečnila asi r. 1863 a František Herout nar. r. 1829 se oženil s Annou Matouškovou nar. r. 1827. Svatbu měli r. 1858. František Herout, když se oženil, bydlel dle spisů uložených u Františka Brože čp. 20 od r. 1858 až do r. 1863, kdy se nastěhoval do své koupené části chalupy, kterou rozšířili a přistavěli pod vysokou stráň na malém dvorku. Toto stavení vyhořelo r. 1864 a shořelo do základu, poněvadž bylo celé dřevěné. Bylo postaveno nové bydlící a stodůlka v hromadě, pod bydlícím kovárna a stavba byla provedena již zděná a na novém místě u samé hlavní cesty tak, jak se dosud čp. 29 nachází. Tato rodina měla hodně dětí, z nichž syn Jan Herout nar. 20.9. r. 1858 se oženil s Marií Heroutovou nar. 18.4. r. 1868 ve Zbelítově čp. 3, která příjmení neprovdala. Svatba byla dne 26.11. r. 1889, ženichovi bylo 31 roků a nevěstě 21 roků. Zatím babička Anna Heroutová roz. Matoušková zemřela r. 1887 ve věku 60 roků. František Herout zemřel r. 1893 ve věku 64 roky.
   Brzy po svatbě Jana Herouta byla prý ze msty zapálena chalupa znovu, a to na vánoční svátky r. 1889, kdy toto čp. 29 vyhořelo podruhé. Stavení již bylo zděné, shořel jen krov, byl postaven nový, základy již zůstaly tak, jak jsou dodnes. Jan Herout byl také vyučen kovářem a pracoval po svém otci v kovářském řemesle dál.
   Roku 1876 obdrželi Heroutovi výčep piva a nad kovárnou měli hospodu (František Herout, šenkýř čp. 29, zaplatil v roce 1887 živnostenské daně 5 zlatých 82 krejcarů bernímu úřadu v Milevsku). Pořádali vesnické muziky, které se odbývaly v kuchyni tak, jak na vesnici to bývalo. Bylo to malé, ale vždy veselé, žádný nedbal na malou místnost s malými okny, velké horko v nízké zakouřené místnosti. Hospoda se udržela po dobu 42 roky, až do r. 1918 (Po požáru roku 1889 byla hospoda nějaký čas u Lípů v čp. 28 a v r. 1919 pak byla otevřena nová hospoda naproti kovárně přes cestu u Františka Lípy v čp. 21. Před r. 1876 byla hospoda už nějaký čas v sousedním čp. 23 a říkalo se tam „U Krejčů“, pozn. aut.). Tato rodina se dožila vysokého věku, měli 4 děti, z nichž nejstarší syn František Herout obdržel chalupu jako třetí koleno, což bude uvedeno v dalším vypravování.
   Lidově se říkalo „U horkých Kovářů“, je to odvozeno od jejich řemesla, neboť každý ke kováři chodil a tato přezdívka je velmi stará a dosud trvá.“

   František Herout, narozený v roce 1890, obdržel chalupu r. 1922 po svatbě s Antonií Dvořákovou, narozenou roku 1895 v Osletíně. Po něm jeho syn Jaroslav Herout, narozený r. 1924, který se oženil r. 1951 s Blaženou Královou, narozenou r. 1930 v Oseku. Kovárna fungovala do poloviny XX. stol., pak byla zrušena a později rodina Heroutova prodala čp. 29 novému majiteli.

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas