Zbelítov čp. 26

„U Venclů“

čp.26   Tuto chalupu postavil František Lípa ze sousedního gruntu jako chalupu pro některou ze svých dcer. Některé děti Františka Lípy ale odjely do Ameriky a je možné, že chalupu později prodal hajnému Václavu Heroutovi. Je však také možná, že si některá ze 4 dcer Františka Lípy hajného Válava Herouta vzala. To co vypátral obecní kronikář Jaroslav Kothera si můžete přečíst na následujících řádkách.

Chalupa číslo popisné 26. v současnosti, foto T. Přibyl.   „Budovu čp. 26 postavil některý předek z gruntu čp. 13, a to František Lípa na své zahradě asi pro svou dceru, dříve než svůj grunt rozdělil na dvě půlky. Chalupa je postavena asi r. 1820 až 1828 na skále a měla jenom pole pachtovaná. Buď přiženil se na chalupu Václav Herout, který byl z rodu hájenského z panství Schwarzenberků z Orlíka, ale soudí se a pravděpodobné jest, že chalupu čp. 26 Heroutovi koupili od Lípů. Nové hájenství Václav Herout obdržel na panství Královské kanonie strahovské u „U Kamenného kříže“ (hájenka na půli cesty mezi Milevskem a Osekem, nedaleko rybníka Kadeřák, pozn. aut.) kam docházel ze svého domova ve Zbelítově. „U Kamenného kříže“ bývala jen hlídací bouda, a proto při jedné obchůzce narazil na něho jelen, který prý hajného ještě mladého zabil. Nebo při honu místo jelena měl být střelen nešťastnou náhodou. Tuto službu zastával se svým otcem od 14 roků nejstarší syn František po dobu 14 let, při tom se vyučil kovářem. Později koupil od Františka Brože část chalupy čp. 20, která obdržela, jak je uvedeno, nové čp. 29.
   Nejmladší syn Jan Herout nar. r. 1845 obdržel chalupu čp. 26, ale více hájenství neměli. Herout Jan se narodil o celých 16 roků později než bratr František, poněvadž jeho otec Václav Herout byl také dlouhý čas, asi 8 let, na vojně. Syn Jan Herout se oženil r. 1877 s Marií Váchovou z Pechovy Lhoty, měli 4 děti, pole přikoupili z milevského katastru a založili své vlastní drobné hospodářství. Manželka Marie Heroutová zemřela r. 1891. Tím budovy chátraly a vdovec Jan Herout zanedlouho zemřel také r. 1913 19. července ve věku 68 roků.
   Zatím nejmladší syn Jindřich Herout nar. 5.7. r. 1891 musel do první světové války, kde onemocněl a poté zemřel doma r. 1915 2. července ve věku 24 roků. Zůstala nejstarší dcera Anna nar. 15.4. r. 1879, která hospodářství vedla jako svobodná. Proč se říkalo u nich „U Venclů“ je hned z prvního pokolení, který se jmenoval Václav, jak je výše uvedeno, a každý mu říkal Vencl Heroutů. Proto podle výpovědi pamětníků prý každý říkal, že chodí k Venclovi a z toho zůstala přezdívka „U Venclů“. Anna Heroutová se neprovdala, zůstala svobodná až do svých 45 roků, do r. 1923.“

   V tomto roce se vdala za Josefa Šitnera, narozeného r. 1898 v Rohozově, který sloužil u Karla Kotrby na statku čp. 8. Anna Šitnerová zemřela v r. 1945 a její muž se po válce v roce 1946 oženil podruhé s Anastázií Barďuchovou, narozenou r. 1915 na Podkarpatské Rusi v obci Volová. V roce 1946 se Josef Šitner stal novým zvoníkem v obci a po jeho smrti v r. 1956 zvonila po dlouhá léta jeho žena Anastázie. Jejich syn Josef Šitner později koupil chalupu čp. 23 a za další čas byla chalupa čp. 26 prodána novému majiteli.

Aktualizace stránky: 18. dubna 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas