Zbelítov čp. 2

„U Vávrů, U Venoušů“

čp.2   Dle zjištění kronikáře Jaroslava Kothery stávala tato chalupa původně za návsí u cesty k Velké, a když vyhořela, byla z důvodů nedostatku místa přesunuta na dnešní místo, jak si můžete přečíst na následujících řádkách. V kronice se bohužel nedochovala žádná fotografie původní chaloupky.

   „Chalupa čp. 2 měla být postavena na straně k Velké mezi čp. 1 a čp. 3. Stála již za doby panování Josefa II. a při nařízení o povinném číslování domů obdržela podle pořadí čp. 2. Dle starých pamětníků se zaznamenává, že tato chalupa dřevěná byla malá, uzounký dvorek, snad pouze zápraží, po kterém prý sotva jedna kráva prošla. Okolo vedla hlavní cesta, která protínala obec. Slýchávalo se při vypravování starých rodičů, že v takových chaloupkách bydlívaly 3 až 4 rodiny, které měly dohromady pouze jednu světnici a komoru, s hliněnou podlahou. Dle výpisu bydleli v tomto čp. 2 jména Heroutové kolik pokolení za sebou. Domněnka je, že tento rod Heroutů chaloupku založil, a že pocházeli z rodu bydlícího v čp. 3 (Při soupisu r. 1676 bydlel Martin Hunapa, chalupník). Tato chalupa měla vyhořet a pro nedostatek místa měla být postavena na nové místě. Po ohni zůstal prý nějaký dřevník, který měl být přetažen na místo nové, na draha, kde byla postavena nová chalupa, na dnešním místě (Chalupa byla postavena dřevěná a malá, jedno okno ve štítě. Ve zbytku po ohni také se bydlelo). Dřevník mělo táhnout 4 páry volů. Dokladů není žádných po ruce, kdy se tato změna místa stala, ani který rok. Jedno je jasné, že tímto přemístěním se vytrhlo čp. 2 z pořadí a je jisté, že tato změna místa byla provedena až po roku 1785. Polí u chalupy nebylo. Až později František Herout měl pole pachtované a vlastní, držel 1 krávu, jalovici a husu, z nichž platil dávku do obecní kasy 3 zlatý 30 krejcarů. Proč říkali v tomto čp. 2 „u Vávrů“ nikdo neví. Ve vypravování sousedů se stále děj pohybuje jménem Vávra, a proto také budeme naše vypravování podle toho řídit (jméno Vávra je pravděpodobně zkrácené z křestního jména Vavřinec). Vávra byl panský hajným na Spálené, majetek to strahovské kanonie premonstrátů. Tato rodina Vávrova měla již vlastní pole hned u své chalupy, asi 15 měr (Vávra také prodal pole Za horama do obce Oseka kováři jménem Král). Při úmyslu, že odjedou také do Ameriky, pole rozprodali rolníkům, ale jméno na těchto polích a celou tuto stranu „za Vávrovi“, zůstalo do budoucna. Ve starších dobách se na této straně říkalo „u Drah“. Vávra byl panským hajným asi do té doby, než byly postaveny nové hájovny v lese. Na Spálené hájovny byly postaveny r. 1870 a r. 1872. Od rodiny Vávrové naposledy, než odjeli do Ameriky, koupil chalupu čp. 2 Josef Vodňanský z Milevska r. 1895. Od Josefa Vodňanského chalupu koupil Václav Smrt, již ženatý s Josefou Vítkovou, nar. dne 6.6. r. 1871 ve Zbelítově čp. 5, kupní smlouvou ze dne 24. dubna r. 1897 (Chalupa stála 930 zl.). Václav Smrt se nar. dne 4.5. r. 1865 v Přeborově, odkud pocházel. Svatbu měli dne 4.2. r. 1896, ženichovi bylo 31 roků, nevěstě 25 roků. Rodiče Vitkovi bydleli v nájmu čp. 5 již dávno a novomanželé, než koupili chalupu čp. 2, bydleli v nájmu čp. 34 u Františka Kotrby. Rodiče Vitkovi si vzali k sobě do své vlastní chalupy. Václav Vítek zemřel dne 16. dubna r. 1911 ve věku 76 roků, Kateřina Vítková zemřela dne 4. listopadu r. 1924 ve vysokém stáří 92 roků. Tím, že staří rodiče se nastěhovali do chalupy čp. 2, vyskytla se přezdívka „U Venoušů“. Václav Vitek byl dobrý člověk a každý prý mu říkal Venoušek nebo při návštěvě chodívali sousedé k Venouškovi, a tím již zůstalo jméno jak se říkává po chalupě „U Venoušů“ do budoucna. Pamětníci vypravují, že u „U Venoušů“ před chalupou u štítu, měli starobylý strom ovocný moruši, který byl silný, mohutného kmene a velikou korunu, která sahala až na hlavní cestu. Byla prý proslavena pěkným a sladkým ovocem. Na prostřed dvorku byl druhý silný ovocný strom, stará hruška, které se museli stále vyhýbat. R. 1903, 19. července přihnala se veliká bouře se silným větrem, lijákem a napadalo hodně krup, které nadělaly veliké škody a zkázy na úrodě, a také bylo zničeno mnoho stromů ovocných, a proto stará moruše touto bouří byla úplně zničena. Víc se v obci tento morušový strom v budoucnu neobjevil. V těchto letech ještě nebyl přistavěn pokojík, poněvadž tento morušový strom stál na místě přistavěného pokojíku, který byl přistavěn v r. 1913. Rodiče Smrtovi měli jednoho syna, který se narodil 7.6. r. 1901, s kterým se sejdem v příštích budoucích letech.“

   Josef Smrt, syn Václava Smrta, se roku 1928 se oženil s Anežkou Hůlovou ze Staňkova, narozenou r. 1909. V roce 1963 při rozšiřování silnice v obci musel Josef Smrt uvolnit zahrádku u silnice. Josef Smrt zemřel v roce 1978 a před koncem XX. století pak byla stará chaloupka zbourána novým majitelem a čp. 2 se přesunulo na nový dům, postavený o několik metrů níže.

Aktualizace stránky: 14. února 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas