Zbelítov čp. 18

„U Zalabů, Zalaba“

čp.18   Druhá z chalup ve Zbelítově, která byla postavena pravděpodobně až po prvním povinném číslování domů jako chalupa pro některého ze synů ze sousedního Hrůzovic statku, jejíž historii a historii jejích obyvatel popsal obecní kronikář Jaroslav Kothera v kronice následovně.

Chalupa číslo popisné 18. v současnosti, foto T. Přibyl.   „Chalupu čp. 18 postavil některý předek z Hrůzového gruntu čp. 12 v dávných letech, pravděpodobně aby některý syn nemusel na vojnu. Chalupa byla postavena na obecním místě, byla malá a rodiny v ní bydlící pracovaly u gruntu Hrůzového čp. 12. byla již asi postavena ke konci 18. století, poněvadž v době císaře Josefa II. při číslování budova nebyla ještě postavena. Poslední hospodařil Jan Hrůza asi do r. 1872 a potom se buď přiženil nabo chalupu koupil Smrt Josef. Rod Hrůzů, kteří bez pochyby chalupu postavili, buď vymřeli a jméno na chalupě se změnilo, neboť majitelem byl Smrt Josef, který v chalupě bydlel asi 22 roků a pak chaupu prodal Františku Hrůzovi v r. 1894, který do toho času bydlel se svou rodinou u Vávrů čp. 2, kteří bydleli ve Zbelítově do r. 1895.
   Nový majitel byl jménem zase Hrůza, ale byl to rod jiný, kterému říkali, že se jmenuje Zalaba. Proto se nám často objevuje jako nájemník v r. 1858 v čp. 28 Hrůza František nebo Zalaba. František Hrůza - Zalaba se nar. 16.12 r. 1838 a oženil se s Marií Charvátovou z Přeborova dne 20.5. r. 1863 a bydleli, jak již bylo uvedeno, v nájmu čp. 28, pravděpodobně pracoval jako podruh na gruntě. Později bydlel u Jana Hadáčka v čp. 23, asi do r. 1872, kdy se nastěhoval do pastoušky za pastýře. Proč se této rodině říkalo Zalabovi není známo, ale jinak se u nich neříká, jen „U Zalabů“. Za pastýře byl podle výpovědi pamětníků asi 20 roků, to jest do r. 1892, kdy se přestěhovali do nájmu v čp. 2. Měli 4 děti, znichž 3 děti odjely do Ameriky a syn František zůstal doma a sloužil u sedláků. Poslední čas sloužil u Kotrbů v čp. 8, odkud se oženil.
   Syn František Hrůza se nar. dne 6.4. r. 1866 ve Zbelítově čp. 14 a vzal si za manželku Josefu Kupcovou z Oseka, nar. 4.10. 1871. Při svatbě ženichovi bylo 26 roků a nevěstě 21 roků. Svatbu měli dne 17.1. r. 1893 a zůstal každý doma do té doby, než rodiče Hrůzovi koupili chalupu čp. 18, poněvadž neměli jiného bytu. Josefa Hrůzová roz. Kupcová přinesla věnem 100 zlatých a jednu krávu, za kterou obdrželi při prodeji 130 zlatých. Při koupi chalupy čp. 18, která stála skoro 500 zlatých, mladí manželé se do chalupy nastěhovali i se starými rodiči, kteří se vystěhovali z nájmu v čp. 2.
   V r. 1904 chalupu rozbourali, za jednu noc byla rozbouraná celá, kterou jim pomohl rozbourat Josef Rozhoň z čp. 13, do základu. Chalupa byla ve velmi špatném stavu, okna a dveře okolo futer ucpané díry hadry a senem, rozbitá, malinká, nizonká, celá ze dřeva, a pamětníci říkají, že vítr mohl do chalupy ze všech stran. Po dobu stavby všichni byli nastěhováni u Kotrbů v čp. 34 v malé kuchyňce, ve stodůlce, kde spaly děti, měli nábytek. Chalupa byla postavena celá zděná v původní výstavbě, která je až do dnešní doby stejná, jen nová stodola byla později postavena.
   Dne 24.12. r. 1900 na Štědrý večer zemřel otec František Hrůza ve věku 62 roků. Nové postavené chalupy se už nedočkal. Až po světové válce koupili pole v milevském katastru na Šibenném.“

   Později převzal hospodářství syn Karel Hrůza, nar. r. 1901, ženatý od r. 1927 s Annou Havířovou, nar. r. 1901 v Blehově. V r. 1954 koupil Karel Hrůza od čp. 12 kus zahrady, kterou do té doby čp. 18 nemělo a r. 1960 čp. 18 přestavěl. Rodina Hrůzova drží čp. 18 do budoucna.

Aktualizace stránky: 18. dubna 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas