Zbelítov čp. 14

„Obecní pastouška“

čp.14   Stará obecní pastouška, která stála již v XVII. století, a ve které se velmi často střídaly chudé rodiny, které sloužili sedlákům za obecní pastýře dobytka a dalších hospodářských zvířat, jak zaznamenal obecní kronikář Jaroslav Kothera a vy si můžete přečíst níže.
   Před nedávnem jsem nalezl fotografii obecní pastoušky někdy před rokem 1960, kdy byla zbourána. Jak už to tak bývá, byla přímo na očích, na staré fotografii pomníku padlým, která je ve fotogalerii těchto stránek již nějaký čas. Na fotografii je i dobře čitelné označení čísla popisného na štítu chaloupky.

Obecní pastouška čp. 14, zatím jediná dochovalá fotografie původní chalupy - v pravo za pomníkem, foto zapůjčil K. Kothera.   „Budova čp. 14 jest pastouška a byla postavena jistě gruntovními usedlíky. Pastouška také byla postavena již před r. 1785, neboť při nařízení povinného číslování obdržela čp. 14.
   Při soupisu r. 1676 byl zapsán Řehoř, pastýř (Anna manželka jeho a Martin pacholek jeho, pozn. aut). Byla to chaloupka postavená ze dřeva z obecního lesa a také jednou vyhořela, r. 1864, jak je uvedeno také při čp. 15, neboť společně obě čísla popisná vyhořela. Pastouška byla postavena pro účel, aby chudá rodina, která neměla přístřeší, měla kde bydlet a sloužila majetníkům za pasáka (slouhu, neboť lidově se říkávalo, že se chodí slouhovům). Drželi si kravku, drobný dobytek a hlavně byli povinováni držet veřejné plemeníky hovězí i vepřové, užívali za to zdarma obecní pole. Dobytek pásávali na velkých drahách, prasata a ovce u rybníka Dolejšího, na pastvinách zvaných Březina a v Lesíku. Býval to dobytek, vepři a ovce vždy sedláků, který se vypouštěl každý den ráno na pastýřovo zatroubení na obecní trubku. Pastva trvala od jara do podzimka.
   Rodiny se často střídaly v této pastoušce a asi kolem r. 1872 nastěhovala se rodina Hrůzova (pod jménem Zalabova), která zde sloužila po dobu 20. roků do r. 1890, odkud se odstěhovali do nájmu čp. 2 a později koupili chalupu čp. 18.
   V r. 1890 nastěhovala se do pastoušky rodina Handrejchova z Vlastce u Písku, která sloužila za pastýře až do r. 1907. Odtud se rodina Handrejchova odstěhovala do Oseka.
   Od r. 1907 za pastýře se přistěhoval Herout Jan z čp. 30 ze Zbelítova, který pásl a sloužil sedlákům až přes celou světovou válku. Budovy byly v chatrném stavu, které byly jen vždy málo opravovány. V pastoušce ještě byla stará řezačka hopsací, první výrobek to starý, v r. 1926 se nacházel.“

   Roku 1926 byla obecní pastouška opravována, z každého čísla popisného v obci musel hospodář 1 den na ní odpracovat v řemesle a na půl dne zapůjčit potah. V r. 1927 byla obytná roubená část pastoušky zbourána a přistavěna jedna místnost. Na střechu byly položeny tašky a hliněná podlaha byla ten rok nahrazena prkennou. Po té v ní přebýval poslední obecní pastýř a zvoník Jan Handrejch, který se r. 1945 odtěhoval do pohraničí. V roce 1957 bylo rozhodnuto opravit čp. 14 pro účely úřadovny MNV, ale obecní pastouška byla v r. 1960 srovnána se zemí, materiál byl použit pro stavbu vepřína a část obecní zahrady byla pronajata čp. 15. V roce 1969 obdržel stavební povolení Jiří Vlk ze Zbelítova čp. 35, pro stavbu na bývalém poli statku čp. 6. Stavba obdržela čp. 14, číslo zaniklé obecní pastoušky a byla dostavena v r. 1971.

   Materiál na této stránce byl sestaven na základě záznamů v obecní kronice a záznamů pátera E. G. Košetického z roku 1676, uložených v knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově (signatura - DG II 4, titul - Quodlibetica I.).

Aktualizace stránky: 18. února 2017

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas