Plazi - Reptilia

Šupinatí - Squamata

Ještěrka obecná - Lacerta agilis (LINNAEUS, 1758)

   Ještěrka obecná je v okolí Zbelítova hojně rozšířený druh. Vyskytuje se téměř rovnoměrně po celém území obce na okrajích lesů, stráních, sušších loukách a také mnohde přímo v obci. Vyhýbá se jen lesnímu terénu a intenzivně obdělávané půdě.
   Samci tohoto druhu mohou dorůst až 23 cm, samičky až 21 cm, přičemž samec je vždy větší než samice. Zbarvení hřbetu samic tohoto druhu je proměnlivé od žlutohnědé po černohnědou nebo světle šedé až po tmavohnědou. Břicho mají žlutavé až krémové nebo nazelenalé. Samci bývají barevnější, přičemž boky a břicho mají zpravidla zelené. Hřbet a boky obou pohlaví zdobí více či méně výrazné černé a světlé skvrny.
   Ještěrka obecná je denní heliofilní druh. Je aktivní od ranních hodin, kdy se po oschnutí rosy vyhřívá a pak loví potravu až do večerních hodin. Během horkých letních dnů je aktivní jen dopoledne, poté v nějvětším horku odpočívá, aby pak v odpoledních a večerních hodinách znovu vyhledávala potravu, kterou tvoří drobní bezobratlí, plži, červi, larvy i dospělý hmyz. Jedná se o teritoriální druh, který žije po mnoho let na stejném místě, kde se ukrývá, loví, páří, klade vejce a zpravidla také zimuje.
   Během páření začátkem a během jara spolu někdy samci urputně bojují a jejich zranění nejsou vyjímečná. Poté se páří a samice klade 4-15 vajec o velikosti od 1,2-1,6 cm délky a 0,9-1,2 cm průměru, většinou do vyhrabané jamky na výslunném místě. Mláďata se líhnou od konce srpna a někdy až v říjnu, což záleží na teplotě a vlhkosti substrátu a okolí. Dožívá se 18 až 25 let, možná i více.
   Video zvídavého mláděte ještěrky obecné z první fotografie můžete shlédnout zde.
   Ještěrka obecná je silně ohrožený druh chráněný zákonem.
   Více foto: Biolib

Ještěrka živorodá - Zootoca vivipara (JACQIN, 1787)

   Ještěrka živorodá se v okolí obce vyskytuje celkem hojně, převážně na vlhčích místech, podmáčených loukách, u vodních tůní, ale i na okrajích lesů. Jedinci na prvních dvou snímcích byli pozorováni při zajímavém chování, kdy po vyrušení skočili do vody, aby se zde ukryli. Toto zvláštní, ale běžné chování ještěrky živorodé, popsal poprvé zoolog Ivan Zwach v roce 1974 a uvádí jej ve své knize (viz. literatura níže).
   Samci tohoto druhu dorůstají délky mezi 13,6 až 17,8 cm, samice 12,7 až 16,6 cm. Zbarvení nebývá příliš proměnlivé, hřbet je zbarven od žlutohnědé přes červenohnědou, tmavohnědou až černohnědou a byli nalezeni i zcela černí jedinci. Samičky mají bělavě či béžově zbarvené břicho s ojedinělými tečkami a skvrnkami, samci mají břicho zbarvené žlutooranžově, sytě oranžovočervené nebo žlutohnědé až žlutavé s hustě rozesetými tmavými tečkami a skvrnkami po celé ploše břicha. Středem hřbetu se u obou pohlaví táhne pás tmavých skvrn a boky zdobí tmavé a světlé skvrny, mnoho jedinců má na rozhraní hřbetu a břicha přerušované bělavé linky.
   Ještěrka živorodá je denní druh, žijící na vlhkých místech, je aktivní už za ranního kuropění, kdy vylézá, aby se napila. Poté se zdržuje v blízkosti svého úkrytu, kde se sluní a pak aktivně loví potravu. V teplých dnech je aktivní přibližně do 10 hodiny, pak se ukrývá a je znovu aktivní až v podvečer, na velmi vlhkých místech je aktivní po celý den a jen se ukrývá v porostu. Na jaře loví potravu asi do 20 hodiny, ale v horkých letních dnech mění své chování a stává se z ní soumračný druh, kdy vylézá jen brzy ráno, pak až pozdě odpoledne a je aktivní do pozdních nočních hodin. Tento druh není teritoriální a vytváří domovské okrsky, kde spolu žijí dospělci i mláďata různých věkových kategorií. Potravou je převážně hmyz a jiní bezobratlí živočichové.
   Páří se v dubnu až květnu a tento druh je převážně vejcoživorodý, kdy samice většinou v červenci rodí 3-10 mláďat ve vaječné bláně, která po narození dosahují velikosti od 2,9 do 3,8 cm. Dospělosti dosahuje ještěrka živorodá ve třetím, někdy až ve čtvrtém roce života a dožívá se 16 až 20 let.
   Ještěrka živorodá je silně ohrožený druh chráněný zákonem.
   Více foto: Biolib

Slepýš křehký - Anguis fragilis (LINNAEUS, 1758)

   Slepýš křehký se vyskytuje v okolí obce na vhodných sušších místech, převážně na okrajích lesů, luk a na pasekách v lesním terénu, ale i přímo v obci. Několikrát jsem v posledních letech zaznamenal i uhynulé jedince na silnicích.
   Jedná se o druh ještěra, nikoli hada, který nemá vivinuté končetiny. Na rozdíl od hadů má také mrkající oční víčka a navzdory svému jménu vidí velice dobře. Samci dorůstají délky až 32 cm, samice vyjímečně až 45 cm. Zbarvení hřbetu tohoto druhu je velmi variabilní, bývá hnědavé, hnědočervené až načervenalé, šedé, šedohnědé, kovově sříbřité či nazlátlé, lesklé, s jedním, dvěma, někdy i třemi pruhy tmavší barvy, nebo zcela bez pruhu. Někteří jedinci mají na bocích a hřbetě modré skvrnky a byl zaznamenán i zcela modrý exemplář. Samci mívají břicho zpravidla světlejší něž samice a mají jen úzký načernalý až černý podélný pruh uprostřed, kdežto u samic přechází toto tmavé zbarvení břicha i na boky.
   Slepýš křehký je denní až soumračný druh, který vylézá z úkrytu již za rosy, aby se napil a pak se zdržuje v jeho blízkosti a sluní se. Po prohřátí těla začne lovit potravu a z jara je aktivní až do 20 hodiny. V horkých letních dnech mění své chování a vylézá pouze brzy ráno, pak se ukrývá a znovu je aktivní až po západu slunce, za tropických nocí až do brzkých ranních hodin. Rád také vylézá v létě za deště. Nejedná se o teritoriální druh a vytváří domovské okrsky, kde spolu žijí obě pohlaví i mláďata v různých věkových kategoriích a obvykle též pohromadě zimuje, někdy i s jinými druhy plazů a obojživelníků. Loví plže, červy, larvy a dospělý hmyz, příležitostně i mláďata hadů, ale povětšinou jen pomalu se pohybující kořist, protože je poměrně pomalý.
   Páří se po probuzení ze zimního spánku v březnu až květnu a mláďata se rodí nejčastěji na přelomu srpna a září. Slepýš křehký je též vejcoživorodý druh, který vajíčka neklade, ale rodí až 15, vyjímečně i více živých mláďat o délce od 4,4 do 8,2 cm. Mláďata dospívají obvykle třetím rokem a druh se běžně dožívá 20-25, někdy i více než 30 let.
   Slepýš křehký je silně ohrožený druh chráněný zákonem.
   Více foto: Biolib

Užovka obojková - Natrix natrix (LINNAEUS, 1758)

   Užovka obojková se vyskytuje v okolí Zbelítova celkem hojně, zaznamenal jsem její výskyt několikrát i přímo v obci, zdržuje se především v blízkosti rybníků, ale i menších vodních ploch, kde má dostatek potravy.
   Je to jedna z našich dvou druhů vodních užovek, je naprosto neškodná a při ohrožení se brání především rychlým útěkem, někdy pak strnulým stavem, kdy nepříteli ukazuje své skvrnité břicho a předstírá smrt. Při přímém ohrožení, např. při uchopení do ruky, se brání vypuštěním páchnoucího sekretu z kloakálních žláz. Kouše naprosto vyjímečně. Samci dorůstají délky až 82 cm, samice jsou větší, dorůstají délky až 110 cm a mají širší hlavu než samci. Zbarvení hřbetu bývá hnědé, tmavohnědé, šedohnědé až šedé, černohnědé, šedozelené, šedomodré a někdy zcela černé. Za hlavou má tato užovka velmi často typické světlé skvrny ve tvaru půlměsíce, které jsou zbarveny od bělavé, přes odstíny žluté až po sytě oranžovou či oranžovočervenou, lemované tmavou kresbou stejného tvaru. Hřbet a boky bývají někdy posety skvrnami tmavší barvy. Břicho je nápadně skvrnité v kombinaci světlejších a tmavých barev, tvořící vzorce z oválných skvrn či nepravidelných příčných pruhů, až po místy nepravidelně šachovnicový vzor.
   Užovka obojková je had s převážně denní aktivitou, kdy vylézá z úkrytu již brzy ráno, aby se napila a pak ihned začne lovit. Nocuje-li však ve vlhkém prostředí, nejprve se sluní a pak teprve loví. V jarních měsících je aktivní po celý den až do 21 hodiny, v letních vedrech jen krátce ráno a pak se ukrývá. Znovu vylézá až pozdě odpoledne a loví potravu hlavně v noci. Velmi často zimuje pohromadě s jedinci svého druhu, ale i jinými druhy plazů. Její potravu tvoří především obojživelníci a také menší rybky a hmyz, vyjímečně si troufne i na některé menší hlodavce.
   Páří se od dubna do května v párech či hromadně a samice pak koncem června a začátkem července klade 6 až 28 kožovitých vajec na vlhkých a teplých místech, hlavně do tlejících zbytků rostlin. Mláďata o délce mezi 15-20 cm se pak líhnou po 3-4 měsících a jsou zcela soběstačná. Užovka obojková se dožívá věku mezi 18 až 25 lety.
   Užovka obojková je ohrožený druh chráněný zákonem.
   Více foto: Biolib

Aktualizace stránky: 21. červenec 2011 - nové fotografie slepýše křehkého a užovky obojkové.

Literatura: Obojživelníci a plazi České republiky, Ivan Zwach, vydala Grada Publishing a.s., Praha 2008.

Ke korektnímu zobrazení fotografií je nutné mít zapnutý JavaScript ve Vašem prohlížeči!

  • Počítadlo:
  • Přesný čas:
  • přesný čas